O nás

Již v učení v Praze jsem vlastnila Německého ovčáka jménem Brit, který byl mým 1. psem. Uměl dá se říct vše, jen měl špatný nervový systém. Sice hlídal ,ale jak se říká: pejskař by ho ukradl i s boudou… 🙂

Dalším psem byl také NO, u kterého jsem si již při výběru dala pozor a vyzkoušela si jeho povahu, způsobem který neprozradím:-). Byl opravdu výborný, prostě pes do všech akcí. Pražská policie mi za něj nabízela v té době (za totality ) 60000kč. Samozřejmě, že se člen rodiny neprodává. K němu jsme si pořídili o dva roky mladšího jeho pravého bráchu, ale ten už uměl jen základy. Nebyla to jeho chyba, ale tak nějak už se mi nechtělo, lítat i v noci v terénu a cvičit. Po rozloučení s těmito psy jsem si dala tři roky pauzu.

Dlouho jsem přemýšlela nad plemenem, které si pořídím. Byla jsem tak nějak náročnější, věděla jsem, že už nechci trávit s výcvikem tolik času, zároveň jsem nechtěla, aby mi z důsledku necvičení nezaútočil na rodinu, ale aby byl nekompromisní a ohlídal si své teritorium. Jo chtěla a nechtěla jsem toho hodně 🙂 No a mám ho, ano to je Brazilský fila :-).

V té době moc štěňat nebylo, ale měli jsme „štěstí“ – Jeli jsme kupovat dárky na vánoční trhy do jedné vesnice, kde měli na prodej štěňata Brazilské fily, tak jsme si koupili jako většina laických filařů „žíhaného“ pejska, kterého jsme přes nekončící epileptické záchvaty (i přes prášky) museli v 5 měsících nechat uspat (dnes již vím, že by nám z něj vyrostl Mastin jak vyšitý). Řekli jsme si, že tento rok jsme měli smůly až nad hlavu, takže raději s další koupí počkáme až do nového roku.

V časopise „Pes přítel člověka“ jsem uviděla fotku feny jm.Acauá Anavi Rachilema a řekla si, že z této feny chci štěně. Líbilo se mi na ní to, že není tak „vytahaná“ jak můžete vidět na internetu různé Brazilské fily , že pysky nemá až na zem a  kůže se nepodobá šarpejovi :-). Tak jsem si vybírala jako laik svého prvního filu s PP a zaplať pánbůh – dobře 🙂

Přesně na Nový rok jsme jeli do Třeboně k chovateli panu Josefu Mullerovi, který nás příjemně pohostil a ukázal nám videa z akcí a výstav klubu SKK Onceiro. Moc nás to zaujalo a my mu  slíbili, že určitě na tyto akce přijedeme. Nelitujeme toho do dnes, jsem velmi ráda, že jsem Acauu v časopise našla, protože dnes tu mám o čem psát…

Domů jsme si přivezli nádherného pejska cinza barvy Baraú Holičky. Již ve čtyřech měsících, kdy ulovil za nohu první kořist ( člověka), jsem věděla ,že bude dobrý hlídač. Rostl nám jako z vody, aby ne, když dostával na co si jen vzpomněl, od nejkvalitnějších granulí, doplňků na klouby, masa atd. Bohužel tohle pro tak těžké a náročné plemeno není to nejlepší… Přiznám se, prostě jsme ho překrmovali. Již v 6 měsících, jsme mu způsobili těžké dysplazie loktů. Hodně z Vás si asi řekne, že je to geneticky dané, s tím souhlasím ,vše je geneticky dané, ale vy jako majitelé můžete hodně ovlivnit – dobré zkazit, špatné vylepšit… Je na pováženou, že všech 5 štěňat, které jsem krmila stejně již ve 4 měsících začala pokulhávat na přední nohy. NO ti nejsou tak těžcí a nakonec z toho vyrostli, křížence fily jsme v 5 měsících nechali uspat, ale Baraú (Buchtík) to měl složitější měl 50kg, ten z toho nevyrostl a ještě v domnění ,že mu pomůžeme jsme ho nechali operovat, tím se vše ještě zhoršilo. Ani nejde zde popsat to, jak moc je mi to líto, čas bohužel nikdo nevrátí. Byl miláčkem rodiny pro svou skvělou povahu. I přes svůj velký handicap nás bránil do poslední chvíle. Jen v trošce  Vám nastíním jeho povahu: Zazvonil na nás cizí člověk, po domluvě, ať jde dál od branky, že musíme zavřít psa si frajersky stál pořád stejně a pak se hrozně divil, že ho Buchtík , skoro protáhl mříží. Nebo nám u stejné branky stála zády holčička cca 8letá a on se jen připlížil, strčil ji rypákem do ruky a zavrčel …Když se nám narodila Martinka byli mu již tři roky. No koupila jsem kožený košík. Po příjezdu z porodnice spala ve vajíčku (autosedačce). Neustále měl potřebu nahlížet co to tam je, když se vzbudila a začala brečet tak utíkal, aby tam byl první. Nasadila jsem mu košík a vzala ji do náruče, no co on dělal … s košíkem jsem se mohla nechat vyfotit, od prvního okamžiku byl tou nejlepší chůvou, kterou jsem si mohla přát .Prostě to byl pan pes, který uměl dobře vyhodnotit situace. Ano Brazilský fila je to nejlepší plemeno, které jsem si mohla přát. O Buchtíka jsme bohužel přišli na torzy žaludku, kdy nám po nakrmení spadl do výkopu na zahradě. Ještě jsme ho operovali, ale měsíc po operaci se stav na tolik zhoršil, že už bohužel …CHUDÁK SI S NÁMI OPRAVDU UŽIL!

Asi pochopíte, že jsem k tomuto psovi měla ze všech nejblíž, proto jsem si už další štěně ani nechtěla pořizovat, bála jsem se ,že to budu srovnávat a že nebude tak dobré atd… Byla jsem smířená s tím, že máme prostě smůlu takovou, že už raději nic.. I tak jsem se nadále zajímala o toto výjimečné plemeno a koukala na různé chovatelské stanice a na štěňátka ,která se rodila. Občas jsem zavolala panu ing. Kubešovi ( nejlepší znalec přes fila brasileiro a zároveň rozhodčí CAFIB) co je nového v klubu atd…Jednoho dne přišel manžel a řek ,že si prostě štěně pořídíme já souhlasila pouze za předpokladu ,že se postaví pořádné ploty, vyhřejvaná bouda(, fila prostě nepatří do zimy)  že budou min. dva, kdyby se jednomu něco stalo tak ať nám aspoň něco zbyde a, když budem v práci tak se ve dvou lépe zabaví. Manžel souhlasil :-). A už to jelo … Jako prvního jsem si vybrala samozřejmě plavého pejska již po narození od Filipa Dojčáka a bedlivě čekala co nám z něj poroste. Věděla jsem, že chci Onceirácký štěňata. Moc se mi líbila fena od holek Dvořákových Bella ze skalního kraje ,která v tu dobu také měla pod sebou nádherná čtyři štěňata. No a máme je a jsou ZDRAVÍ!!!Pořídili jsme si plavého pejska jm. Aritézs Bahía Onca a zlatou fenku Honey ze Skalního kraje. Asi si dokážete představit po všem co jsem tu napsala co následovalo ,když jsme si je přivezli domů :-). No právě jsem se s tím vůbec nepárala : Do 8 měsíců jen záchovné dávky krmení neprémiové střední řady ,sem tam nějaké to sušené ouško a do roka pouze samovolný pohyb, tzn. : někam jsme je odvezli tam jsme si sedli a oni dováděli jak jim to bylo vhodné (hl.žádné přetěžování). A vyplatilo se, oba mají čisté jak lokty tak kyčle 🙂 z výsledku jsem měla obrovskou radost!!!!!

Dnes už mají za s sebou několik výstav v FCI, kdy dostali vždy výbornou. Oba dosáhli Res. CACIB a CAC a Aritézs byl na 3. místě na celosvětové výstavě v  Rakouském Salzburgu. Nejvíce si ceníme výsledků z mezinárodních CAFIBových výstav pořádaných SKK Onceiro .kdy již ve štěněcím věku oba vyhráli svoji kategorii s velmi dobrým ohodnocením. Na další jmenované výstavě byli také oba velmi dobří prošli analýzou a byli schváleni do chovu. Následující den oba vyhráli svoji kategorii Aritézs byl vyhlášen nejlepším psem výstavy a v soutěži o nejlepší hlavu skončil na výborném druhém místě. Honey také vyhrála svoji kategorii , byla vyhlášena nejlepší fenou výstavy, nejlepším jedincem BOB výstavy a následně vyhrála i soutěž o nejlepší temperament ,který byl opravdu zatím nejtěžší v poslední době.

Dnes jsem moc ráda ,za to že jsme měli Buchtíka ,a že mě manžel přesvědčil jít do toho dál. Moc dík

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Realitní portál Virtuální prohlídky nemovitostí Kompletní servis ustájení koně Kvalitní služby salonu pro psyChovatelská stanice v Polsku